Recenze: Služebníci [Služobníci / Servants] - 80%

Slovensko, rok 1980. Do bohoslovecké fakulty přijíždějí noví mladí studenti. Mezitím komunistický stát tlačí na církev, aby si moc nevyskakovala. Učitelé se snaží "držet hubu a krok", protože se (oprávněně) bojí, že v případě problémů fakulta bude prostě kompletně zrušena. Rebelštější studenti ale píšou anonymní výzvy a posílají depeše do redakce Svobodné evropy. A nad tím vším se vznáší stín jakési tajemné smrti, kterou sice vidíme úplně na začátku filmu, ale její kontext dlouho neznáme...

Služebníci jsou koprodukční film (Česko / Slovensko / Rumunsko / Irsko), který rozhodně stojí za to vidět, protože po hodně dlouhé době nabízí v kinech opravdovou podívanou. Ne že by v něm vybuchovali desetimetroví roboti, ale je tak skvěle audiovizuálně realizován, že jsem něco podobného (v česko-slovenských končinách) neviděl pravděpodobně od Domestika.

Film má sice zápletku, ale je velmi řídká a (záměrně) mírně zmatená a nechronologická. Mnohé není naplno řečeno a vidíme jen fragmenty něčích existencí. Služebníci jsou především o atmosféře, ale ta je nádherně hustá.

Od první sekundy (opravdu od první sekundy) mě zaujala černobílá kamera, která má (v brutálním kontrastu třeba s nedávnou Krajinou ve stínu) naprosto precizní koncepci každého záběru a každého svého pohybu. Několikrát jsem byl vyloženě nadšen z toho, jaký vizuální nápad se tvůrcům podařilo vymyslet a realizovat (například záběr skrze skleněnou střechu budovy, na kterou dopadá stín blízké věže přesně tak, abychom viděli obličeje hrdinů uvnitř). Spousta nápadů, která by nefungovala při barevných záběrech. Spousta nápadů, které mi tolik chyběly třeba v nedávné Krajině ve stínu.

Za zmínku stojí také zvuková stopa, ve které uslyšíme minimum hudby, ale o to více zvukových efektů, které zajímavě "přetékají" ze scény do scény. Je to v našich končinách opět něco velmi výjimečného a skoro mi to připomnělo zvukovou kulisu Vetřelce nebo 2001: Vesmírné odysey.

Režisér Ivan Ostrochovský nemá zapotřebí polopaticky vysvětlovat, že komunistický režim byl zrůdný. Stačí ukázat pár správně koncipovaných (a ozvučených) záběrů ze sjezdu "Pacem in terris" a všechna ta zrůdnost, bizarnost i strach jsou divákovy jasné. A je to dramaticky působivější než ukazovat, jak estébáci mlátí mladé kněze. Služebníkům se zkrátka daří říct divákovi něco o oné době a oněch lidech, aniž by přitom byli nudně explicitní, jak je dnes zvykem. Jako krásný příklad si dovolím ocitovat jeden záběr (jehož část je i v traileru): Mladí studenti (v tunikách) se chystají koulovat na sněhu před obludným komunistickým pomníkem, ale záběr začne o několik sekund dříve, takže je zpočátku vidíme nehybně stát se sněhovými koulemi v ruce. Je mi jedno, jestli to tvůrci tak koncipovali od začátku, nebo je to napadlo až když viděli natočený materiál (před režisérovým výkřikem "akce"), ale do daného filmu v daném kontextu to skvěle sedne.

Kromě toho se mi také líbilo, že film není koncipován jako černobílý konflikt "Hodní křesťani versus zlí komunisti". Celý seminář je správně depresivní, plný "divných rituálů", leckterý profesor vypadá, že by studenty rád prznil, a v jednu chvíli jeden student osudově prohlásí "kněží nesmějí sloužit žádné ideologii", což mi přišlo jako správně hořký vtip (a doufám, že to tvůrci tak mysleli). Mladí hrdinové jsou v jistém smyslu zmítáni mezi dvěma zrůdnými ideologiemi a ať dopadnou jakkoliv, nedopadne to pro ně dobře (v tom smyslu, v jakém já chápu slova "dopadnout dobře").

Svým pomalým tempem, precizní audiovizuální koncepcí a "pocitovostí" mi Služebníci připomněli nejlepší filmy Paola Sorrentina (Velká nádhera, Mládí). Vzhledem k tomu, že Ostrochovský měl k dispozici jen zlomek jejich rozpočtu, je výsledek o to obdivuhodnější.

Rozhodně nejde o film pro každého, ale v mém případě šlo o téměř přesně správný poměr "artovost / profesionální řemeslo". Pokud bych měl hledat nějaké vady na kráse, podotkl bych snad jen, že ke konci Služebníků už je pomalé tempo dost znatelné, hůře přečkatelné a atmosféra se stává poněkud předvídatelnou. Ale film má naštěstí jen necelých 90 minut, což mu rozhodně svědčí.

P.S: Celý film je ve slovenštině s českými titulky. Závěrečné titulky jsou kompletně v angličtině a hudební nástroj cello je v nich psán "chello".

P.P.S: I když jsem se díval pozorně, nevšiml jsem si v žádné scéně jediného historicky nepatřičného detailu.