Recenze: Smečka - 40%

Nový český film vypráví o šestnáctiletém Davidovi, který se snaží prosadit jako nový člen mládežnického hokejového týmu "Zlínští vlci". Problém je jednak v tom, že David má cukrovku, takže mu fyzická zátěž dělá problém, a především v tom, že ho téměř všichni členové týmu šikanují.

Film mladého režiséra Tomáše Polenského (narozen 1987) se údajně snaží o realističnost, protože Polenský zná svět mládežnického hokeje i šikanu. Tohoto cíle film zřejmě dosáhl, ale je to současně i jeho problém.

Smečka totiž ukazuje, jak asi opravdu šikana funguje, ale ukazuje to velmi zhuštěně, aby se to vešlo do devadesátiminutového filmu. Takže to působí extrémně schematicky a náhlé proměny chování hrdinů jsou až směšné (děvče, které v průběhu několika minut má/nemá někoho rádo). Tvůrci se snaží rozvinout i další motivy, jako např. "Můj bohatý tatínek si koupí trenéra" nebo "I s cukrovkou mám právo být super hokejista", ale nemají na to dostatek prostoru.

Kromě toho filmu neprospívá, že někteří jeho protagonisté jsou zřejmě hokejisti (nikoliv herci) a hrají strašně. A následkem nepodařeného střihu některé repliky vypadají jako kdyby byly natočeny jindy a jinde než zbytek scény.

Nejzajímavější na filmu je, že sice rámcově realisticky ukazuje, jak funguje šikana, ale je v tom natolik realistický, že z něj nevyplývá žádný způsob, jak šikanu řešit. Film Smečka nám ukáže, že:

• Hezká děvčata budou vždycky chodit s tím, kdo hraje dobře hokej a je alfa samec (tj. tluče ostatní)
• Bohatý otec (hokejový fanatik) vždy má navrch nad rozumnou matkou
• Když má otec dost peněz, může synovi koupit účast na zápasech (ať už přímo uplácením nebo koupí drahé inzulinové pumpy)
• Kdo "napráská", že ho někdo šikanuje, je opovrženíhodný
• Když už se existence šikany prozradí, viníci stejně nejsou odhaleni, natož potrestáni

Obávám se, že pokud by se zápletka Smečky odehrála v reálném životě, David by na jejím konci buď byl šikanován dál (a ještě víc), nebo by šel sedět za úmyslné zmrzačení. V tomto filmu ale vše skončí velmi vynuceným a velmi nepravděpodobným happy endem, kdy jeden čin způsobí, že se všichni členové týmu najednou stanou Davidovými kamarády.

Pokud k tomu všemu připočtu skutečnost, že svět mládežnického hokeje mi přijde ještě o několik stupňů dementnější než svět normálního hokeje, musím bohužel tento film ohodnotit záporně i přes upřímnou snahu jeho tvůrců.