Recenze: Pinocchio (2019) - 40%

A máme tu další adaptaci slavné dětské knížky, která vyšla před 140 lety a nikdy jsem ji nečetl. Což je v tomto případě možná signifikantnější než u filmových adaptací jiných knížek, které jsem také nečetl.

Chudý dědula Geppetto (Roberto Benigni) si ze dřeva vyřeže figurku chlapce, která ožije a jmenuje se Pinocchio. Pinocchio následně prožije mnoho velmi bizarních dobrodružství, ve kterých mu většinou někdo ubližuje, podvádí ho, okrádá ho, Pinocchio se z toho nijak nepoučí, neustále lže, neposlouchá a před smrtí ho vždycky zachrání náhoda nebo hodná víla. A to je asi tak všechno, co jsem schopen o ději říct.

Tvůrci tohoto filmu se údajně co možná nejpřesněji drželi knižní předlohy. Nemohu soudit nakolik je to pravda, ale pokud předlohu znáte, film vám možná bude připadat jako její zajímavá ilustrace. Já předlohu neznám a tudíž jsem měl dost zásadní problém s pochopením toho, co se mi vlastně tvůrci filmu snaží říct a co si mám myslet nejen o jeho hrdinech, ale také o celém světě, ve kterém se odehrává.

Například: Titulní hrdina je od počátku velký jako normální lidský chlapec (tzn. okolo 150 cm). Pak se setká s loutkářem a jeho dřevěnými loutkami, které jsou stejně velké jako on a jsou živé - tj. pohybují se a mluví aniž by je někdo vodil na špagátech. Tyto loutky (hrané normálními živými herci) vystupují v normálním loutkovém divadle, aniž by se někdo z diváků divil faktu, že se pohybují samy od sebe a jsou velké 150 cm.

Později se Pinocchio setká s Lišákem a Kocourem, což jsou opět živí (dospělí) herci, kteří jsou mírně namaskovaní, aby připomínali lišáka a kocoura, stravují se v normální hospodě u stolu s normálními hosty a mluví s nimi. A opět jsem se divil, zda to mají být lidé, kteří mají přezdívky Lišák a Kocour, nebo zda to mají být zvířata, která magicky mluví a nikdo se tomu nediví, protože jsme v pohádkové zemi, a vypadají jako lidi, protože... něco.

A podobné otázky vyvstávají v Pinocchiovi nepřetržitě. Když došlo na odpudivého starého cvrčka, šnečí babičku a mrtvou vílu (která je živá, ale tvrdí, že je mrtvá), už jsem to vzdal.

Je dost pravděpodobné, že je knižní předloha napsaná tak, aby si čtenář podobné otázky nekladl, ale film je natočen extrémně realisticky, jeho svět vypadá zcela historicky věrně (a většinou špinavě a shnile) a pohádková stylizace divných bytostí a míst téměř neexistuje. Jako kdyby si tvůrci položili otázku "Jak by asi měla realisticky vypadat babička, která je současně šnek a slouží víle?" a odvážně si na ni odpověděli.

Celý film se skládá jen z toho, co se Pinocchiovi stalo, ale nedočkáme se vůbec žádného vysvětlení co si přitom jeho hrdinové myslí, proč dělají to, co dělají a která z té spousty divných věcí připadá okolostojícím divná a která je normální součástí jejich světa. 

Pokud to přesně takto bylo i v knize, znamená to, že kniha není vhodná pro filmovou adaptaci. Mnoho scén je vyloženě dada, za což možná může i český dabing. Například jedna z postav je opakovaně oslovována "pane polykači ohně", aniž by někdy polykala oheň nebo se někdo zmiňoval o jejím polykání ohně.

Výprava a masky jsou přitom naprosto fantastické. Opravdu si nejsem jistý nakolik je titulní hrdina latex a nakolik CGI, ale vypadá fantasticky, stejně jako většina ostatních postav. A to je jediný klad tohoto filmu.

P.S: Pinocchiovi se v tomto filmu prodlouží nos následkem lhaní přesně jednou. A pak mu ho uklovou datlové.

P.P.S: Roberto Benigni tímto získává zajímavé prvenství, neboť se objevil ve dvou nejbizarnějších filmových adaptacích Pinocchia (viz moje recenze z roku 2003).

P.P.P.S: Tentýž režisér natočil také Dogmana a toto.