Recenze: Duše [Soul] - 80%

Joe (v originále Jamie Foxx) je schopný jazzový klavírista, ale nedočkal se kýžené slávy a je nucen učit nejmenší děti hudební výchovu. Těsně poté, co mu svitne šance na patřičně exponovanou práci, zasáhne náhoda a Joe umře. Uteče ale z očistce a stane se (omylem) "instruktorem nenarozených duší", který má pomáhat budoucím človíčkům s jejich životní specializací. Dostane přidělenu "duši 22" (v originále Tina Feyová), která si už mnoho tisíc let nedokáže svou specializaci vybrat a nechce se narodit. To vše je ale Joevi celkem jedno, protože se chce hlavně jakýmkoliv způsobem dostat zpět do svého pozemského komatózního těla a konečně se stát tím slavným muzikantem.

Nejnovější film od Pixaru opět úžasně vypadá (a zní). Ale opravdu úžasně. Vidíme v něm spoustu abstraktních věcí (například duše, myšlenky, očistec, něco jako peklo) a všechny jsou ztvárněny neuvěřitelně nápaditě (ještě nápaditěji než ve V hlavě). Tvůrci záměrně používají dvourozměrné postavy v trojrozměrném světě, jednobarevné textury kombinované se složitými modely, někdy přelévající se beztvaré barevné oblaky, jindy jasně ohraničené černobílé linky. Všechno to je promyšlené do nejmenších detailů a naprosto bezchybně animované. Nejenže Joe u klavíru mačká správné klávesy, ale díky expresivní animaci také je vždy jasně patrné, co kdy při hraní niterně prožívá. Opravdu neexistuje mnoho jiných studií, která konzistentně udržují laťku kvality takhle vysoko.

Film má také velmi zajímavý soundtrack, pozůstávající jednak (pochopitelně) z jazzu a jednak z elektronické hudby Trenta Reznora a Atticuse Rosse. Ne že bych ten soundtrack chtěl samostatně poslouchat, ale jako součást filmu funguje velmi zajímavě, skoro bych řekl experimentálně.

Bohužel, Duše nemá tak propracovaný scénář jako V hlavě (také od Pete Doctera). Spíše než o děj v něm jde o atmosféru a pocity a obávám se, že kdyby mělo o 30 minut méně nebo o 30 minut víc, bylo by to celkem jedno. Jde možná o nejdospělejší film Pixaru (místy mi připomínal Jak přicházejí sny nebo filmy Charlieho Kaufmana), ale přesto bylo nutno do něj přidat nějakou tu fyzickou komedii, legrační mluvící kočku, padání na ústa atd... Chápu důvody toho, proč se to stalo, ale je mi to trochu líto.

Nechápejte mě špatně, Duše je pořád výborný film, ale v mých očích mu chybí ještě kousek odvahy, který je vidět třeba v animovaných filmech Miyazakiho. A koneckonců i v některých jiných filmech Pixaru.