Recenze: Havel - 80%

S jistým zpožděním jsem se dostal k loňskému životopisnému filmu Havel a chci se o něm zmínit i zde, přinejmenším proto, že je to nejlepší loňský český film. Ale popořádku.

Film se odehrává mezi lety 1968 a 1989, ale nedá se říct, že by zabíral celé toto období Havlova života. Zastavuje se pouze na třech - čtyřech výrazných místech tohoto období, přičemž v každém "roku" se odehraje několik scén, které ne vždy mají vzájemnou souvislost, ale vždy nám předloží jakýsi zkratkovitý obrázek o tom, jak a kam se Havel jako člověk zrovna posunul (pokud někam).

Havel není životopisným filmem v obvyklém smyslu těchto slov. Bere slavnou osobnost, předpokládá, že divák má o této slavné osobnosti nějaké základní povědomí, a snaží se předložit nám svůj názor na tuto osobnost a vysvětlit nám, proč ji pokládá za zajímavou. Což nemusí nutně být stejné důvody, pro které ji za zajímavou pokládají jiní lidé / instituce.

Dobrým přirovnáním by zde byl formanův Amadeus. Na toho se také nebudete dívat, pokud vás zajímá kdy co Mozart složil a jaký byl doopravdy jeho vztah se Salierim.

Václav Havel je v tomto filmu prezentován jako člověk, který koná dobro podle vyššího mravního principu, protože mu jeho svědomí nedovolí jinak, ať se snaží jak se snaží. Není mu to vždycky příjemné, ale nedá se svítit. Uvědomuje si, že je proutník, ale nedokáže moc pochopit, jak sladit své proutnictví s touhami své manželky. Nejradši by jenom psal divadelní hry, ale svědomí mu nedá a musí bojovat za demokracii...

To je docela zajímavý přístup a co je ještě lepší, ve filmu tento přístup funguje. A zdůrazňuji, že pro ocenění kvalit tohoto filmu je mi naprosto jedno nakolik takovýto přístup odpovídá historické realitě, stejně jako mi to bylo naprosto jedno u Amadea. V rámci "odtažení od reality" dokonce film neuvádí jména žádných postav v titulcích, takže třeba nikdo nemůže tvrdit, že Martin Hoffman hraje Landovského, i když to zjevně Landovský má být.

Havla hraje Viktor Dvořák a je to vpravdě těžké sousto, protože Havlova vizáž, gesta a mluva byly tak unikátní, že by se při jejich napodobování dalo snadno sklouznout k imitaci a nechtěné parodii. Což se naštěstí nestalo, Dvořák má trochu napuchlou papuli, trochu ráčkuje, ale nesnaží se o vyloženou imitaci.

Scénář se místy snaží o originálnější pojetí některých scén, více odtržené od reality (Havlovy divadelní hry se volně prolínají s událostmi, které je inspirovaly), ale ocenil bych, kdyby tato místa byla organičtěji začleněna do děje, film měl celkově "ujetější" atmosféru a nešlo jen o ojedinělé originální výstřelky v rámci standardně vyprávěného děje.

Přesto je ale pro mě Havel, jak už jsem psal výše, nejlepším loňským českým filmem (o kousek lepším než Šarlatán). Bohužel nikoliv díky svým výjimečným kvalitám, ale spíše díky tomu, že loni nevzniklo téměř nic, co by se dalo označit slovy "dramaticky fungující český film". Jeho hlavní triumf spočívá v tom, že funguje jako film, aniž byste před jeho zhlédnutím museli studovat Wikipedii a aniž by záleželo na tom, co si o skutečném Havlovi myslíte.

P.S: Náhodou jsem objevil tuto dle mého názoru ultradementní petici, která filmu vytýká, že se "příliš věnuje aspektům Havlova života, které pro něj jako pro historickou figuru nejsou podstatné". Opravdu.