Recenze: Liga spravedlnosti Zacka Snydera [Zack Snyder's Justice League] - 60%

Co přibližně se dělo při natáčení filmu Liga spravedlnosti, to si můžete přečíst v mé recenzi z roku 2017. A možná si ji přečtěte celou, protože tuto novou verzi budu hodnotit v kontextu té původní.

Zacku Snyderovi se tedy po několika letech (a za dalších 30 milionů dolarů) podařilo dokončit film v podobě, v jaké si ho představoval. Výsledné dílo má přes čtyři hodiny a je v obrazovém formátu 4:3 - nikoliv proto, že by Snyder měl rád staré televizory, ale proto, že má rád IMAX.

Čtyřhodinová délka se dá přežít především proto, že většina diváků bude film sledovat doma a není pro ně tudíž problém vypnout ho na začátku jedné ze šesti jasně oddělených "kapitol"  (a dlouhého epilogu) a pokračovat třeba o den později. S obrazovým formátem je to o něco horší, protože na většině televizí bude obraz neefektně maličký, s černými pruhy po stranách. A pokud tento film něco vyžaduje, pak je to epický obraz.

Snyder dává naplno průchod svém typickému vizuálnímu stylu, takže opět uvidíme stonásobně zpomalené záběry, dlouhé písničkové montáže a tunu depresivních tmavých filtrů. Vizuální efekty jsou ve filmu prakticky nonstop a jejich kvalita není nijak úžasná - většinou je rozeznatelné, kdy se díváme na živého herce a kdy na počítačovou animaci, nahrazující kaskadéry. O něco lépe než v původní verzi funguje hudba, ve které lze dokonce identifikovat hudební motivy. I když se Holkenborg vykakal na všechno, co složil Elfman v roce 2017, a použil pro stejné postavy jiné motivy (včetně Zimmerova Supermana).

Naštěstí jsem si původní film už příliš nepamatoval, takže pro mě naprostá většina scén v nové verzi byla neokoukaná, i když jsem logicky musel značnou jejich část vidět už před čtyřmi lety. A zatímco před čtyřmi lety šlo téměř o utrpení, tentokrát jsem na mnoha místech ocenil, že Snyder ví, co dělá. Sice dělá šílené věci, ale dělá je záměrně a stojí si za nimi,což je sympatické.

Na rozdíl od Whedona nemá Snyder ve svém filmu téměř žádný humor a když se o něj pokouší Flash (a nikdo jiný), je to většinou bolestné.

Není zač...

Napadlo mě takové přirovnání: Původní Liga spravedlnosti pro mě byla něco jako návštěva dubajského lunaparku, který by chtěl imitovat Disneyland, má na to rozpočet, ale netuší, jak na to. Zack Snyder's Justice League pro mě byla jako návštěva vesmírné stanice, kterou vybudovala nějaká pokročilá, dávno vymřelá civilizace. Je v ní spousta divných věcí, některé jsou ohromující, u jiných vůbec netušíte, jaká je jejich funkce (a jestli fungují nebo to jsou trosky), ale celé to je strašidelně impozantní a působíto dojmem, že by se v tom někdo, někdy, po dlouhém studiu mimozemských technologií, mohl vyznat, a odhalit například smysl života. Ale já se toho určitě nedožiju.

Tento čtyřhodinový film mě nudil přibližně stejně jako původní dvouhodinová verze, což musí znamenat, že je objektivně o něco lepší. Lepší než režisérská verze Sucker Punch, ale horší než režisérská verze The Watchmen.