CinemArt vs. Ulož.to: Další kolo

Spor filmové distribuční společnosti CinemArt se službou Ulož.to se dostává do další zajímavé fáze. Jako u většiny právních sporů není snadné stručně shrnout celý předchozí průběh, takže pouze napíšu, že soud rozhodl, že žádost CinemArtu o blokování souborů s filmem Šarlatán na Ulož.to nebyla v pořádku. Ovšem důvody tohoto rozhodnutí jsou složité a rozhodně toto rozhodnutí neznamená, že CinemArt nemá právo chránit své duševní vlastnictví.

Ta aktuální "zajímavá fáze" spočívá v tom, že Ulož.to nyní lišácky vyzvalo CinemArt k náhradě škody 800 000 Kč za to, že muselo tři měsíce ověřovat, zda soubory ukládané na Ulož.to obsahují nebo neobsahují film Šarlatán.

Citují z dnešního tiskového prohlášení CinemArtu:

Provozovatel služby Ulož.to doručil CinemArtu výzvu k náhradě škody. Ta měla vzniknout společnosti Uloz.to cloud a. s. tím, že byla soudem přiměna k tomu, aby se zdržela umožnění stahování digitálních souborů s filmem Šarlatán. Tedy, aby zabránila nelegálnímu nahrávání a stahování tohoto filmu v její službě, jak po ní zákon vyžaduje. Dle svého tvrzení s tím měla během jednoho čtvrtletí náklady ve výši téměř 800 000 Kč. S plnou vážností tedy uvádí, že „hlídání“ dostupnosti jednoho filmu v jedné službě prostřednictvím banálního programu napojeného na vyhledávač stojí stovky tisíc korun měsíčně. Zároveň se stejnou vážností uvádí, že by tyto náklady měli nést ti, kdo film vyrobili (celkem by se tak jednalo u tisícovky filmů v pěti službách o náklady v řádu jedné miliardy korun ročně).

Ať tak či onak, tvrzení o vzniklé „škodě“ zcela odmítáme a vnímáme tento požadavek za výhružku namířenou nikoliv proti CinemArtu, ale vůči všem, kteří by se kdy chtěli bránit a legální soudní cestou se domáhat ochrany svých práv a majetku. Ať už se jedná o filmy, hudbu, literaturu či jiné výsledky lidské kreativity, na které i dnes nejednou kořistí ti, co se o ně nezasloužili.

Zde CinemArt (ať už záměrně či následkem nevědomosti) tvrdí značně zavádějící věc, totiž že "banální program napojený na vyhledávač" může zjistit, zda nějaký soubor obsahuje nebo neobsahuje film Šarlatán. CinemArt si pravděpodobně myslí (nebo chce, aby si ostatní mysleli), že pokud se nějaký soubor jmenuje "Sarlatan_2020_BRRIP_1080p_RoubicekCr3w.mkv", vyplývá z toho, že tento soubor obsahuje kopii filmu Šarlatán Agnieszky Hollandové z roku 2020. A že pokud se nějaký soubor jmenuje "Fukovi_soulozici_psi.mkv", tak neobsahuje film Šarlatán.

V tuto chvíli samozřejmě vyvstává související otázka "Jak často přibližně dochází k tomu, že soubor nahraný na Ulož.to pod názvem Sarlatan_2020_BRRIP_1080p_RoubicekCr3w.mkv neobsahuje film Šarlatán?" To ale není pro rozhodnutí soudu a výzvu Ulož.to příliš relevantní, protože spolehlivé zjišťování, zda nějaký soubor obsahuje či neobsahuje film XY se opravdu nedá provádět "banálním programem". Je na to potřeba buď netriviální a výpočtově náročná umělá inteligence, které musí dekódovat nahraný videosoubor a porovnávat ho s referenčním videosouborem originálního Šarlatána (něco podobného používá YouTube / Google) nebo je nutno platit lidi, kteří to ověřují ručně.

Další související otázka zní: "Může toto ověřování stát 800 000 Kč za tři měsíce pro jeden film?" To je jistě zajímavá otázka, ale odpověď na ni závisí především na tom, o jaký počet souborů šlo. Pokud jsou na Ulož.to nahrávány třeba desetitisíce souborů denně (neznám skutečná čísla), pak mi částka 800 000 Kč za tři měsíce prověřování všech těchto souborů (ať už ručně nebo pomocí AI) nepřipadá nijak přemrštěná.

Další související otázka pak zní: "Má Ulož.to morální právo něco takového žádat?", ale pro dnešek už dosti souvisejících otázek...