Recenze: Black Widow - 60%

I když Black Widow (Scarlett Johanssonová) v rámci Marvel vesmíru už před pár lety umřela, nyní se můžeme podívat na film, který je věnovaný pouze jí.

Black Widow začíná v roce 1995, kdy je malá Nataša odtržena od rodiny (která, jak se záhy ukáže, nebyla její skutečná rodina) a strčena do programu pro výcvik elitních vražedkyň. Výcvik a dospívání Nataši nevidíme a po úvodních titulcích skočíme do roku 2016, kdy se Nataša pokusí onen výcvikový program zničit a nějak se emocionálně vyrovnat s existencí své sestry (Florence Pughová ze Slunovratu) a rodičů (kteří nejsou její rodiče, ale nikoho bližšího nikdy neměla).

Film je zcela izolován od světa Avengers (ti jsou v něm jen několikrát letmo zmíněni) a jde opravdu jen příběh Nataši. Z to vyplývá, že naprostá většina postav ve filmu jsou Rusové, což je dobře, protože to tvůrcům umožnilo přijít s něčím trochu neotřelým a vtipným. V Black Widow jsou totiž Rusové vykreslováni prostřednictvím mnoha archaických stereotypů (vodka, zima, sociální zaostalost, ignorance západní kultury, legrační přízvuky), které by u židů nebo černochů byly v dnešní době naprosto nepřípustné, ale u Rusů jsou zřejmě OK, protože "Putin = bad". Nejzábavnější je v tomto ohledu David Harbour jako oldschool sovětský superhrdina, který kdysi bojoval s Captainem Americou, ale dnes je už příliš tlustý na svůj stejnokroj.

Tyto ruské "obrázky z výstavy" (tedy pro mě to nejlepší z celého filmu) ale zabírají jen okolo třetiny ze 135 minut, které film má. Zbylé dvě třetiny představují snahu o náhledy do niter hrdinek (funguje málokdy) a akční digibordel.

Akční digibordel funguje v tom smyslu, že něm je vidět spousta peněz a snaha přijít s novými nápady, co a jak může vybuchnout. Ale co naplat, nudil jsem se při něm dost. Občas se podaří natočit šílené filmové akční scény tak, že vypadají, jako by v nich správně fungovala fyzika (většina Pirátů z Karibiku), ale v Black Widow se to opět nepovedlo a každých pár sekund se někdo / něco pohybuje jako ve videohře, která má hodně vysoké rozlišení, ale nedá se ovládat a je velmi předvídatelná, takže nevím, proč bych na ni měl koukat.

A skladatel Lorne Balfe, jehož kariéra stojí na tom, že dokáže imitovat Zimmera, opět pouze imituje Zimmera.

P.S: Kdybyste někdy byli zlí páni světa, tak rozhodně nepoužívejte pro svou ochranu feromonový inhibitor, protože se dá snadno obejít tím způsobem jako ve filmu, nebo prostě dýchací maskou, aniž byste si museli rozbíjet nos.