Mnoho měsíců po vydání na BluRayi se překvapivě dostává do našich kin dokument o jednom z nejslavnějších skladatelů filmové hudby.
Ennio Morricone toho složil spoustu (opravdu spoustu, takže musel občas vykrádat sám sebe), umřel předloni v 91 letech a je držitelem dvou Oscarů (z toho jednoho čestného). Celovečerní dokument o něm natočil Giuseppe Tornatore, pro kterého skládal Morricone hudbu do většiny jeho filmů.
Film má dvě a půl hodiny a je skutečně ultimativním pohledem na mistrův život a tvorbu. Tornatore měl možnost natočit s Morriconem mnoho hodin původních rozhovorů, takže pokud někdy Morricone něco zajímavého zažil nebo řekl, v tomto filmu to uvidíte a uslyšíte.
Z výsledku jsem ale poněkud rozpačitý, protože mi není úplně jasné, komu je film vlastně určen. Některé pasáže jsou zjevně určeny lidem, kteří dobře znají Morriconeho, hudbu a filmovou hudbu (docela odborné analýzy jeho skladatelských metod nebo obskurních filmů z 60. let), jiné pasáže naopak pozůstávají z dlouhých citací Morriconeho nejslavnějších hudebních fláků, které musejí zpaměti znát všichni, kdo se aspoň trochu zajímají o film. A velká část filmu pozůstává pochopitelně z toho, jak všichni dokola chválí Morriconeho genialitu.
Během té dlouhé stopáže se dozvíme několik opravdu zajímavých a dojemných historek z Morriconeho osobního i profesionálního života, což mě přivedlo na myšlenku, že bych Morriconeho příběh možná rád viděl jako hraný film, ve kterém by byly mistrovy osudy trochu upraveny, aby to celé dávalo dramatický smysl. Tornatore se o to chvílemi pokouší (např. se nám snaží naznačit, že se Morricone vnitřně identifikoval s titulním hrdinou jeho Legendy o 1900), ale je toho málo a nesedí to dohromady se striktně popisným zbytkem filmu.
Pokud vezmeme v úvahu, že já patřím k naprosto nejcílovější skupině diváků tohoto filmu, tak je docela smutné, že se v mých očích jen tak tak přehoupl do nadprůměrného hodnocení. Obávám se, že pro většinu nefanoušků je to (především vzhledem k délce) film k nepřežití.
