8.1.25

Audio recenze: Parthenope - 70 %

Série působivých obrazů a scén, tentokrát z Neapole. Pořád je to "typický Sorrentino" a pravděpodobně bych to poznal i kdybych to předem nevěděl. Ale je to výrazně snesitelnější než "Oni a Silvio", především proto, že hlavní hrdinka to celé nějakým smysluplným způsobem spojuje. (Ilča 60 %)


4.1.25

Prohlášení k nové verzi slovenské hymny

Následuje neupravovaný text zajímavého prohlášení, které vydal můj oblíbenec Varhan Orchestrovič Bauer k nové verzi slovenské hymny:


S úctou a upřímnou pokorou jsem přistoupil k aranžmá národní slovenské hymny "Nad Tatrou sa blýská" již v roce 2016. Hudebně vychází z původní lidové písně a již dávno zažité sestupné basové linky původně inspirované čardášem. V monumentální instrumentaci zaznívá důstojné a bohaté "hradní" Maestoso s výraznou smyčcovou figurací a dramatické Presto s vypjatým protihlasem tak kontrastně jako dunajské nížiny a Vysoké Tatry. Důvodem vzniku bylo hledání krásy a síly slovenské hudby s duchovním nadhledem mně tolik blízké mahlerovské angažovanosti. Velmi důležitá při tom pro mě byla noblesa a hudební kultivovanost při zachování původní písně. Nový rozměr je u mě hudební a nikoliv politický a pseudopatetický. 

Podle mého názoru je zrovna ted třeba víc naděje a lásky a s tímto vědomím, jsem se do toho pustil i veřejně. 

Opravdu mě vyděsila ta velice humpolácká verze této nádherné písně od Oskara Rózsy, který na několika místech bohužel nectil ani dobře vymyšlenou původní harmonii a vrátil se k bezobsažnému silovému primitivismu, jehož špatná instrumentace by bez intenzívní zvukové postprodukce byla zcela nefunkční. Skvělí hudebníci, kterých si velice vážím, dělali samozřejmě maximum, ale špatně napsané noty se porazit nedají. Zní to bohužel temněji než pravoslavný ruský chór, ale i ten je díky náboženskému obsahu mnohem optimističtější. Celkově to díky pomalému tempu působí těžce a beznadějně, jen smutek a žádná radost, pak to ještě v konci víc ztěžkne a to už je fakt moc. Velmi uboze zní basová linka v tubě o tři oktávy a tercii níže než melodie v místě: "...Slováci ožijú...". Jediná zajímavost je G dur místo G moll na konci s fujarou - ale jeden akord tu tíhu fakt nenapraví. Orchestrálně je to opravdu slabé, ikdyž to spoustu lidí nepozná a tu píseň si v tom i přes všecko najdou.

Bohužel je daleko víc důležitá ta politická stránka vydání a načasování nové hymny jako proklamaci, že "my to máme pevně v rukou" a " podívejte, co jsme pro vás nechali natočit " a " jedině my to s vámi myslíme dobře..." a vyznívá to i tak, že "kdo bude zlobit a klást nevhodné otázky - bude bez milosti znemožněn, odejit nebo dokonce i zabit jako Ján Kuciak.... (čest jeho památce)


K tomu bych ze svého méně hudebně profesionálního hlediska dodal jen to, že ta nová "oficiální" verze mi připadá jako sofistikovaná sabotáž originálu (jako kdyby ji někdo záměrně zprznil a zesměšnil, ale takovým způsobem, aby nebylo prokazatelné, že to byl záměr), zatímco ta Bauerova mi připadá výrazně nápaditější a jaksi "svěžejší".

3.1.25

Audio recenze: Ještě nejsem, kým chci být - 80 %

Jarcovjáková je zajímavá postava (byť postava, se kterou bych nikdy v životě nechtěl osobně komunikovat), její fotografie stojí za povšimnutí a způsob zpracování tohoto dokumentu je téměř geniální. Nemyslel bych si, že devadesátiminutová sekvence statických fotografií s hudbou, zvukovými efekty a vyprávěním může tak dobře fungovat. (Ilča 70 %)


2.1.25

Audio recenze: Rok vdovy - 70 %

Kvalitní herecké výkony a režie, ale v ostatních ohledech (např. scénář, kamera...) nic zajímavého. Hlavní hrdinka se trápí, trápí, a trápí... až je konec. Trápení je v průběhu filmu trochu permutováno, ale jde pouze o střípky, které (záměrně?) nevytvářejí žádný dramatický celek, natož zápletku. (Ilča 50 %)


1.1.25

Audio recenze: Nosferatu - 60 %

Z dosavadních Eggersových filmů je tento nejméně autorský, nejméně konzistentní a nejvíce působí jako kdyby do jeho vzniku někdo kecal ohledně jeho komerčního potenciálu. Výsledek je tudíž poněkud schizofrenní, chvíli artový, chvíli komerční, a nepříjemně rozvleklý. (Ilča 70 %)



23.12.24

Podcast: Tahové JRPG videohry

Zcela nevyčerpávající povídání o japonských tahových RPG hrách. Zmíněné byly především hry:
  • Persona 5
  • Persona 3
  • Dragon Quest 11 S: Echoes of an Elusive Age
  • Yakuza: Like a Dragon
  • Metaphor: ReFantazio
  • Like a Dragon: Infinite Wealth
  • Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii
  • Fantasian Neo Dimension
  • Genshin Impact (není tahová JRPG!)
  • Honkai: Star Rail


18.12.24

Audio recenze: V dobrém i zlém - 20 %

Učebnicový příklad toho, jak někdo viděl fungující originál ("Sentimental", Španělsko 2020) a natočil jeho český "srandovnější" remake, aniž by chápal proč a jak ten originál fungoval. (Ilča 30 %)




12.12.24

Audio recenze: Lovec Kraven [Kraven The Hunter] - 40 %

"Bohužel" tento film není tak špatný, aby byl zábavný. Je to jen nuda, která není vůbec ničím zajímavá. Takhle nějak si představuji, že budou vypadat stoprocentně AI generované filmy. Nejzajímavější a nejzábavnější je malá role Russella Crowea.  (Ilča 40 %)



11.12.24

Skororecenze: Indiana Jones and the Great Circle

Někdo napsal scénář s cool zápletkami a dialogy, někdo vymodeloval úžasná prostředí, někdo složil hudbu a nahrál dialogy skoro jako John Williams a Harrison Ford... To všechno funguje velmi dobře. Ale je to proloženo otravnou hrou, kde pořádně nefunguje boj, stealth ani puzzly, a jejíž interaktivita zdržuje od toho cool příběhu.


8.12.24

Recenze: Daft Punk & Leiji Matsumoto's Interstella 5555 - 70 %

Za pár dní má v našich kinech (a po celém světě) premiéru "remasterovaná verze" kultovní animované podívané Interstella 5555. A je důležité říct si něco o tom, o jakou podívanou vlastně jde a v čem přesně spočívá ten "remaster".

U zrodu tohoto počinu stálo elektronické hudební duo Daft Punk, které v roce 2001 vydalo své album "Discovery". K písničkám z alba vyšly animované videoklipy, které produkoval Leidži Macumoto, což byl kultovní japonský výtvarník (zemřel loni), který měl na svém kontě mnoho animovaných seriálů, především ze 70. - 80. let (nejslavnější z nich byl asi "Space Battleship Yamato"). Daft Punk ho oslovili proto, že na jeho seriálech vyrůstali, takže výsledné dílo, včetně "jednodušší" retro animace a naivní zápletky zcela záměrně připomíná staré japonské televizní počiny (například slavnou anime "Včelka Mája").

Vskutku husarským kouskem byla ta skutečnost, že když se videoklipy tohoto alba správně seřadily za sebou, vznikl více než hodinový film se souvislým sci-fi příběhem (zcela bez dialogů!), nazvaný Interstella 5555. Ten vyšel v roce 2003 na DVD a později na BluRayi, což mu moc nijak moc nepomohlo, protože od počátku své existence vznikal v "pouhém" televizním rozlišení a jeho mírná vizuální "rozmatlanost" byla součástí jeho retro kouzla. Tuto "původní" verzi tedy můžete na digitálních nosičích získat už více než 20 let.

Tento týden se v kinech objeví 4K remasterovaná verze, která se od původního filmu v ledasčem liší.